čtvrtek 27. března 2025
Malý Ježíš je světem odmítnut
Zpráva od Pána Ježíše k Valentině Papagnové v Sydney, Austrálie 1. března 2025
Ráno přišel Anděl a vzal mě do očistce. Vedl mě kam jít, když náhle se objevil malý chlapec. Byl asi pěti let. Věděla jsem, že je to naš Pán Ježíš.
S teskným výrazem malý Pán Ježíš zeptal: „Buď tak milostivá a dojčím mě?“
Polohla jsem ho na své koleno a dojčila. Vypadal velmi smutně.
Zeptala jsem se: „Proč jsi tak smutný? Kde je tvoje máminka, Panna Maria?“
Odpověděl: „Nevím. Jsem tak smutný. Nic mě neuspokojí. Nic už nemůže být radostné.“
Mluvila jsem k němu mírně a zeptala se: „Ale proč?“
Řekl: „Když vidím svět, tak mě to velmi rozrušuje, protože já nejsem žádán! Proto přicházím k tobě — ty mne utěšíš.“
Cítila jsem velkou lítost nad naším Pánem, když ho snažila utěšit a náhle se před nami objevilo sklo a za sklem malé králíčky.
Byly tak milé, že mu řekla: „Ohh, podívej se na ty malé králíčky. Muselo by být blízko Velikonoc.“
Malý Ježíš na králíčky koukával, ale nesmál se. Řekl: „Jsou v pořádku, ale já nejsem šťastný — nic už nemůže být radostné.“
Odpověděla jsem: „Ohh, ale já tě miluji a mnoho lidí na světě tě miluje a utěšují tebe.“
„Ano, ale nejsem šťastný,“ řekl. „Svět mě nepřeje. Jen proti mně povstávají. Odmítají mě a já nejsem žádán ve světě a jsem tak smutný. Nic už nemůže být radostné. Když se dívám kolem, jsem velmi rozrušen.“
Dojčila jsem ho, když Anděl řekl: „Musíme jít.“
Malý Ježíš řekl: „Vezmi mě s sebou!“
„Chceš přejít se mnou?“ zeptala jsem se.
Uklonil hlavu a tak spolu šli, doprovázeni Andělem. Pamatuju si, že chvíli šli a potkali mnoho duší, a náhle ho už neviděla.
Nic nemohlo našeho Pána rozveselit. Cítila jsem jeho hluboký smutek nad světem. Připravuje se k Nové éře, a zároveň nepřeje trestat lidi, protože ho drží zpět jeho láska a dobrá vůle, ale hříchy světa jej tak rozrušují.